for the record

věci se dějou rychleji, než je píšu, nebo možná stejnou rychlostí, jak o nich myslim. klouže mi realita a v koutech jako chomáče prachu nacházím rady do života a bizarní komplimenty.

z lednů a únorů mám jen málo vzpomínek. chtěla jsem napsat svojí budoucí já, že je to hnus, ale že to zvládnu. že už jsem si dlouho nepřipadala tak silná a dlouho jsem neměla takovou podporu, jako teď. a jak je to skvělý, že můžu ty svoje věci někomu sdělovat a někdo mě bude poslouchat. a jak mě těší, když mi lidi říkaj, že dobře píšu, i když potom každý písmeno vážím dvakrát tolik. a že jsem vděčná za kamarády, co mě ve čtyři odpoledne lákají na absinth, a za ty, co mi utíraj brejle od deště, když mám plný ruce.

rozum je makovej korálek a mozek je prostě jenom divnej. pletu písmenka, vynechávám písmenka, vynechávám slova. nemělo by se psaní naopak čím dál tím lepšit? jsem zmatená, zapomínám věci a jednám automaticky aniž bych o tom věděla. je to fascinující, ale trochu děsivé. ztrácím přehled o tom, kdy a kde a proč a kdo jsem. divně spim a myšlenky z práce nechávám někde v chodbách metra nebo hlavy. budim se rozmazaná. kolik dní člověk potřebuje na nádech?

jsem morálně flexibilní, což zní líp, než jak to je. moje schopnost zamilovat se má svoje meze. moje schopnost nezamilovat se má svoje meze. cynici o sobě neříkají, že jsou cynici.

pět důvodů, proč se lidi dávají dohromady podle bsk:
láska, přitažlivost, zvědavost, rezignace, zoufalost.

na únavu je čaj, cukr a hudba.
na úzkost je alkohol a sex.