cestou dolů

už mám asi patnáct centimetrů šály, je červená a nikdo jí nechce.
baví mě muži, co se musí sehnout, aby slyšeli, co říkám.
některé z krátkých vlasů mi zešedly.

letní nálada končí s letním časem. to období, kdy se všechny problémy dají vyřešit sprchou a kafem; hodinou spánku, když je to hodně vážný.
existential itch. kdy se z nás stali takoví cynici a kam prosím můžu vyhodit zbytek svých ideálů, těch, který jsem přísahala nikdy neopustit? tragédiím se směju nejhlasitěji.

jdu v pátek z pohyblivých obrazů, znepokojivý surrealistický vize atomových výbuchů a těhotných žen. na takový umění nepotřebuju drogy, nebo jich možná potřebuju hodně. tma je nepřátelská a matoucí, ve tmě si připadám ztracená a někdy i ztracená jsem. vynořím se z města jak z neklidnýho snu.
je úplně jedno, jak mi bylo před listopadem.

vyběhaný cestičky. kolem nádraží. česká. grohova. janáčkovo náměstí. z knihovny. do knihovny. vysočanská. palmovka. nejodpornější smícháč. z metra. do metra. na žižkov pro čisté spodní prádlo.

a tak mi ten Gainsbourg v osmdesátém roce v Budapešti tu Bernsteinovu desku podepsal a já to dal té slečně, co tam se mnou tenkrát byla, místo toho, abych myslel na zadní kolečka, no jen si to představte.

večírková holka, co mě chytí červenýma nehtama nad loktem a další opoj(e)ná setkání když, jak říká marťulje, korzuju a vyzařuju inteligenci.
brno jako emoční výživa, brno, který nemůžu opustit. přehled vysokých škol je sebemrskačství.

v principu jsem pro všechny drogy, řekl jsem, pro lehké i pro tvrdé, ale pouze v principu, v praxi jsem proti, promiňte, jsem buržoázní intelektuál plný předsudků, nemohu dopustit, abyste tady ve veřejné zahradě bral drogy a předváděl svou zpustlou vizáž, odpusťte, ale je to proti mým zásadám, snad bych mohl připustit, abyste fetoval doma, jako se to dělalo dřív, ve společnosti inteligentních a kultivovaných přátel, za doprovodu Mozarta nebo Erika Satieho.
soundtrack: Beth Gibbons - Funny Time of Year